Založit webové stránky nebo eShop

                            
 
 
                       

                                                              

Tento maličký pejsek existuje již nejméně 1400 let v Japonsku a ještě mnohem déle v Číně. Jedná se o velmi atraktivní, něžné mini-plemeno s hmotností v dospělosti přibližně kolem 2,5 kg a výškou 22 cm.

Japončíci mají hedvábnou krásnou srst bez velkých nároků na péči a na česání. Vynikají čistotností jako kočičky, lehce se naučí např. na misku nebo noviny v bytě. Plemeno je ideální i do malých bytů, protože málo štěká a nic doma nezničí ani nerozkouše. Vzhledem ke své absolutně neagresivní povaze se výborně snáší i s ostatními domácími mazlíčky.


Jsou to jemní, mazliví a citliví pejskové, kteří se dokáží vcítit do nálady člověka. Jsou velmi inteligentní a s člověkem se dokáží dorozumívat s pomocí výrazné mimiky se svým trochu opičím obličejem a velkýma očima. Tím připomínají často lidem filmovou figurku Gremlins.        

                                                                                                   

Až do vysokého věku je to pohyblivý, rozpustilý a velmi hravý pejsek, který je schopný se naučit různýn kouskům a trikům bez většího výcviku. Miluje procházky, ale není tak velmi temperamentní jako jiná trpasličí plemena. Vzhledem ke své malé váze a křehké konstituci nedoporučujeme pořizovat štěňátko do rodiny s velmi malými dětmi. Naopak větší dítě je pro ně výborný kamarád. V jeho krátkolebém obličeji , schopném grimas , můžeme vyčíst všechna jeho přání a tužby. Ke svému životu potřebuje něhu a lásku svého pána, který by japánka neměl  nechávat celý den o samotě.

                                          

 

                                         

     

                                               

                                                       JAPONSKÝ CHIN - HISTORIE


Japonský Chin je plemeno, které nelze porovnávat s žádným jiným. Je to osobnost sama o sobě, na jedné straně důstojný a hrdý a na druhé straně něžný a jemný. Vminulosti byl tento pejsek hýčkán jako drahocennost a vzácnost, zobrazován na uměleckých dílech a předmětech. Vlastnit jej bylo výhradou pouze privilegovaných šlechticů asijského světa.

                   S největší pravděpodobností se předkové dnešního China do

Japonska dostali jako součást darů čínského císaře na japonský císařský dvůr. Jako první darovaný jedinec byl pes jménem "PAI"

Chov Japan China , tak jako jiných "císařských plemen, " byl samotným císařem svěřen pouze těm nejvýše postaveným šlechticům a jejich rodinám, jako zvláštní vyznamenání či projev náklonosti. Pro zmenšení plemene na přání císaře byli pro chov vybíráni stále menší a menší jedinci a to pouze z vlastních chovů, takže postupem času docházelo v podstatě k miniaturizaci plemene. Svého času byli žádoucí pouze ti nejmenší a nejtitěrnější jedinci, kteří byli chováni jako absoulutní vzácnost, což je i význam překladu slova " DSHIN".

                                                                       

  Tito miniaturní pejsci bývali hýčkáni na hedvábných poduškách a přenášeni či převáženi v bambusových klíckách podobných ptačím klecím. Ti nejmenší a nejdrobnější jedinci, kterým se říkalo "MAKURA-TSIN" byli absolutní miláčci obzvláště u žen šlechticů.Tyto věnovaly svým pejskům až přehnanou péči a pozornost a ve snaze mít svého miláčka stále u sebe, nechávaly si dělat speciální úpravy v širokých rukávech svých kimon pro pohodlné přenášení těchto malých psíků. 

                                                                         


 

 Pro udržení jejich minimální tělesné váhy byli japončíci krmeni pouze vegetariánskou stravou kombinovanou rýžovým nápojem " SAKE", pro zpomalení či zastavení růstu.Zda-li je to pravdou či pouhým výmyslem, dnes již nezjistíme.V každém případě byl Chin velice oblíben mezi japonskou šlechtou a to pod různými názvy" MAKURA TSIN"-takzvaný polštářkový či klínový, nejdrobnější, nejmenší, nebo jak jej v Japonsku přezdívali " BAWOUTORA" ( kočkopes), což plně odpovídá jak jeho povaze, tak i chování a ladnému " kočičímu" pohybu. Byl také znám pod názvem CINKORO.

 

                                                   

                                       

                                   

        Teorií o původu japonských chinů je mnoho, pravdou však určitě je, že japonský chin je plemeno velmi staré, které v průběhu doby příliš nezměnilo svůj vzhled ani povahu a také plemeno, které neodmyslitelně patří k historii Japonska. Jeho vyobrazení je součástí výzdoby mnoha chrámů, můžeme ho najít na tapiseriích, starých známkách a tradiční keramice.

                                                 

                                        

 

                  Do Evropy se japonští chinové dostávali ve dvou vlnách. Jako první je dováželi portugalští mořeplavci. V roce 1613 údajně přivezl do Anglie první japonské chiny kapitán Searles. Po více než 25O let trvající izolaci Japonska , kterou prolomil až komodor Matthew Perry a vynutil si  otevření japonských přístavů, byli první chinové přivezeni   jako dárek anglické královně Viktorii. Přibližně ve stejné době dostala německá císařovna Augusta párek japonských chinů darem od císařovny japonské. V roce 1873 byl japonský chin představen na výstavě psů v Birminghamu a v roce 1888 jej uznal americký Kennel Club. Na začátku 20. století a v období mezi světovými válkami obliba  a tím i počty japonských chinů stoupaly. Kdy se přesně dostal japonský chin k nám, není známo. Japonští chinové rychle získali oblibu, v roce 1987 jich bylo u nás zapsáno více jak 15O a cesta pro další rozšíření půvabného plemene byla otevřená.

                                               

                                                 

      

 

                        

                                                                                                                                                                                                             

 

 

 

 

 

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek